Trapistická piva jsou pro znalce zlatý standard / Autor: ČTK

Pivo se v opatstvích vaří v souladu s nejpřísnějšími pravidly, na jeho kvalitu bedlivě dohlíží řádoví bratři. Původní technologie zaznamenaly určité změny kvůli moderním nárokům kladeným dnes na tento druh nápoje. Vývoj pozměňují i zkušenosti klášterních obyvatel.

"Požadavky jsou v současné době mnohem větší než dříve," říká ředitel westmalleského pivovaru Philippe Van Assche. "Pro pivovarnictví potřebujete například i laboratoř, ve které sledujete dodržování zdravotnických norem."

Achel, Chimay, Orval, Rochefort, Westmalle a Westvleteren jsou jediné trapistické značky piva v Belgii. Jsou unikátní a liší se chutí a vůní od dalších belgických piv, které sice mají v názvu odkaz na některá z opatství, ale ve skutečnosti jsou vyráběná komerčně. Například piva značky Anheuser-Busch a InBev's Leffe nesou jména po skutečných opatství, ale vaří se ve velkém množství v zařízeních o objemu šesti milionu hektolitrů.

"Cisterciácká pivovarnictví chtějí vyrábět nápoje nejvyšší kvality, ačkoli samozřejmě existují i velmi dobrá komerční piva," uznává ředitel.

Průměrný věk mnichů kolem šedesáti a sedmdesáti let však vzbuzuje obavy o budoucnost trapistických piv. Některé značky by totiž mohly zcela zaniknout.

Westmalleské opatství vyrobí za rok asi 12 milionu litrů piva, tím se mezi klášterními pivy drží na druhém místě za pivem značky Chimay.

"Poptávka po našich pivech je větší, než můžeme zajistit," uvedl Philippe Van Assche. Vysvětluje, že se záměrně rozhodli pro omezenou výrobu. Mniši mají pivovarnictví jen jako doplňkovou činnost.

Pivo se v opatstvích vařilo po staletí jako naplnění příkazu ora et labora (modli se a pracuj). Motivací byla obecná zásada klášterů být samostatní a nezávislí ve všech ohledech na okolním světě.

Lidé si dnes klášterní piva kupují nejčastěji po internetu a oceňují i to, že pijí pro dobrou věc, protože výtěžek z prodeje jde na charitativní účely.

Všudypřítomný je ovšem názor, že v Evropě nastává soumrak cisterciáckých piv v závislosti na tom, jak stárne populace mnichů; noví zájemci o život v klášteře se objevují jen sporadicky. "Těžko můžeme dělat nábor do našich řad prostřednictvím reklamy v médiích," krčí rameny bratr Antoine.

Někdy mohou vypomáhat i mniši z jiných opatství, to ovšem tento problém neřeší.

Bratr Bernardus z Koningshoevenu uvedl, že další možnost pro budoucnost klášterního pivovarnictví spatřuje v současném velkém zájmu o mnišské řády v některých zemích mimo Evropu. Povolání spojená s náboženským posláním jsou na vzestupu například v Africe a v Indii. "Možná i naši bratři v Africe zahájí a povedou africké trapistické pivovarnictví," řekl. "To by byla fascinující budoucnost."